Dejte si pozor na to, kdo vám penzijní fondy nabízí. Zkoušky prodejců nových penzijních fondů budou totiž vyžadovány až od června 2013. Postupně vzniká řada firem zakládaných jen pro prodej těchto fondů, varuje výkonný ředitel Unie společností finančního zprostředkování a poradenství (USF) Jiří Šindelář.
Prezident Václav Klaus vetoval technickou novelu zákona, která doplňuje důležité detaily penzijní reformy. Nehrozí, že bude kvůli tomu začátek této reformy posunut?
Vyloučit se to úplně nedá. Nikdo si netroufá odhadnout, jak vše nakonec dopadne. Podle mých informací ale pokračují poradci i penzijní fondy v přípravách a počítají s tím, že penzijní reforma skutečně začne prvního ledna 2013.
Co se tedy dá v souvislosti s prodejem nových penzijních fondů v příštím roce očekávat?
Vznikla řada účelových firem, sítí a klubů, které se pod různými názvy na tento prodej chystají jako na příležitost desetiletí. Přístup našich členů je opatrnější, zejména v případě penzijních fondů určených pro druhý pilíř, z nichž nelze vystoupit. Členové unie je rozhodně nechtějí prodávat masově. Je tu ovšem jeden vážný problém. Kdo chce prodávat penzijní fondy, musí mít zkoušku. Ta však bude bohužel vyžadována až od června příštího roku. A kdyby nebylo přehlasováno veto prezidenta Klause, byla by povinná dokonce až od roku 2014.
Co to může v praxi přinést?
Zmíněná zkouška má být filtr, zejména pro ty, kteří budou prodávat nové penzijní fondy pro druhý pilíř. Jestliže ale bude vyžadována až po zahájení prodeje nových fondů, budou je moci prodávat i neprověřené firmy. A mohou opět poškodit pověst poradenství a vyvolat tvrdý zásah regulátora. Odnesli by ho ti, kdo poskytují poradenství dlouhodobě. Doba, po kterou bude možné prodávat tyto fondy bez zkoušky, tak může být divoká, byť máme indicie, že ČNB zvažuje, že by jejich prodejci měli mít alespoň nějakou přechodnou zkoušku.
Nemůže ale být podobným filtrem pro firmy nabízející penzijní fondy akreditace od ČNB, kterou banka požaduje již od ledna?
Akreditace je licence pro vzdělávací instituce, u nichž budou poradci skládat zkoušku. Firmy, jejichž zaměstnanci nabízejí nové penzijní připojištění, musí mít navíc k této činnosti licenci. Její získání je ale, podobně jako zmíněné akreditace, víceméně formalita.
ČNB zatím dostala podle mých informací pět či šest žádostí o akreditaci. Dva subjekty ji již mají, a to firma Santia a Vysoká škola finanční a správní, což je strategický partner unie pro tyto zkoušky. Největší finanční skupiny, do nichž patří nejvýznamnější banky, nejspíš budou o tuto akreditaci usilovat samy. Zda již o ni požádaly, ale nevím.
Členové unie budou tedy nabízet fondy pro druhý pilíř opatrně. I kvůli relativně nízké provizi za tuto službu?
Nikdo si nedovolí tento produkt bojkotovat, naši členové ale budou skutečně opatrní. Zejména pokud mají klientům doporučit, zda vstoupit do druhého pilíře. Existuje řada propočtů, pro koho je, či není výhodný. Podle mého názoru přitom nejde ani tak o výši odměny za prodej fondů pro druhý pilíř, ale hlavně o obavu z možných sporů a problémů při nevhodném doporučení. Toho se firmy obávají.
Účelové firmy, založené kvůli prodeji nových penzijních fondů, o nichž jste hovořil, zřejmě podobné obavy nemají.
Na trh se podle mých informací chystá hodně malých firem, které berou tento prodej jako svatý grál. Mají plochou strukturu a přibližně 830 korun, kolik může podle propočtů činit maximální výše provize za jednu smlouvu, je pro ně relativně hodně. A pro jejich zaměstnance může být 600 korun za uzavřenou smlouvu zajímavé. Je přitom samozřejmě otázkou, do jaké míry budou úspěšné. Tato činnost může být ale výhodná pro firmy prodávající dnes třeba energii.
Dá se proti firmám, které klienty při prodeji penzijních fondů poškodí, něco dělat?
Naším cílem bude, a to asi platí pro všechny zavedenější poradenské firmy, přispět k tomu, aby lidé dokázali odlišit seriózní nabídky od neseriózních, zejména u fondů pro druhý pilíř. Hodláme také ČNB upozorňovat na varovné případy, na něž členové unie narazí. Víc dělat nemůžeme. Usilovali jsme o to, aby byla zkouška pro prodejce penzijního připojištění povinná od ledna 2013. Ale marně.
Z jakého důvodu?
O tom mohu jen spekulovat. Oficiálně proto, že by se nestihly akreditovat všechny instituce, které mají zkoušet poradce.
Jak má tedy postupovat občan, aby se při koupi nového penzijního fondu vyhnul neserióznímu prodejci?
Minimálně by si měl ověřit, zda má firma, kterou zastupuje, registraci (licenci) od ČNB. Pro každého klienta by mělo být samozřejmě vodítkem, a to říkáme všude, zda od poradce opravdu získá penzum potřebných informací, které jsou dány zákonem. Aby se mohl zodpovědně rozhodnout. Velký počet členů unie říká, že nebudou klientům pro druhý pilíř nic doporučovat. Poskytnou jim potřebná fakta a nabídku podle toho, jak rizikový profil vyšel klientovi v investičních testech. A upozorní ho na rizika i pozitiva. Klient se bude muset rozhodnout sám. To je rozumný přístup, byť nemusí vyhovovat části klientů, kteří chtějí, aby za ně někdo rozhodl.
Některé firmy chtějí přezkoušet poradce předem. To by bylo velké plus. ČNB bude totiž podle mého názoru v prvních pěti měsících velmi vytížena: bude muset velmi aktivně monitorovat trh a snažit se z něj rychle vyřadit problematické firmy.
Kolik lidí se podle vašeho názoru zapojí do druhého pilíře?
Jsem vcelku optimista. Podle mne to v prvé fázi budou určitě stovky tisíc lidí. Otázkou je, jak to bude se třetím pilířem. Tam jsou různé scénáře, protože je to velmi atraktivní produkt. Půjdu si ho velmi záhy sjednat.
Současné penzijní připojištění nemám, protože mne neláká. U nového ale bude ponechána odečitatelnost státního příspěvku a bude to vlastně podílový fond.
A do druhého pilíře vstoupíte?
Ač se touto problematikou zabývám několik let, dosud jsem se nerozhodl, co udělám.
