Obavy Němců či Rakušanů, že jejich zemi zaplaví po loňském otevření pracovního trhu Češi, se nenaplnily. Podle mluvčího Úřadu práce ČR Jiřího Reichla nicméně počet Čechů zaměstnaných v Rakousku za posledních deset měsíců vzrostl o více než třetinu na 7870. V zahraničí se uplatňují hlavně kvalifikovaní lidé, kteří často berou více než průměr, a tomu odpovídá jejich penze.
Podle poradce ministra práce a sociálních věcí Tomáše Machance přitom činila loni v listopadu průměrná penze v Německu 760 eur (asi 19 tisíc Kč). Průměrný rakouský důchod přesahuje podle Organizace pro spolupráci a rozvoj tisíc eur (25 tisíc korun). Náhradový poměr v Rakousku (poměr penze a průměrného výdělku) činí podle OECD 76,6 procenta ve srovnání se 42 procenty v Německu. Penzijní systémy členů Evropské unie jsou ale složité, podrobné srovnání je podle Machance obtížné a o detailech by se měl zájemce o práci v cizině informovat u „sociálky“ země, kde chce pracovat.
Výpočet penze, výše příspěvku na sociální pojištění, zdravotního pojištění i způsob jejich výběru se v EU liší. Jak ale upozorňuje mluvčí České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) Jana Buraňová, v unii platí čtyři základní principy. Podle principu rovného zacházení mají zaměstnanci z jiné země stejná práva jako státní příslušníci mateřské země.
Sociální pojištění je možné platit jen v jedné členské zemi EU, doba, kdy pracovník hradí toto pojištění v jednotlivých zemích, se sčítá a důchod lze vyplácet do jiného státu, který je členem unie. Stejné je to u členů Evropského hospodářského prostoru (EHP) – Norska, Islandu a Lichtenštejnska – i Švýcarska, které v EHP není, a zemí, s nimiž Česko uzavřelo dohodu o sociálním zabezpečení. Patří k nim například Chorvatsko, Srbsko, USA, Austrálie, Kanada, Korea, Japonsko, Izrael, Chile, Ukrajina a Turecko.
"Kdo ale pracoval na Novém Zélandě, v Jihoafrické republice, Brazílii či v Argentině, které tuto smlouvu s Českem nemají, má smůlu. Podle českého práva nelze k jeho nároku na důchod přihlédnout," říká Buraňová. Rozhodují o něm jen místní zahraniční instituce na základě svých právních předpisů.
Osoby samostatně výdělečně činné, pracující v jiném členském státě, podléhají tamním právním předpisům, i když bydlí v ČR. Týká se to hlavně "pendlerů", kteří denně či týdně dojíždějí do práce v cizině. Na to je třeba pamatovat v případě Rakouska, kde podobně jako u nás roste počet lidí zaměstnaných na živnostenský list. Pracovníci, které zaměstnavatel vyslal do jiné země EU, aby tam pro něj pracovali, jsou dál pojištění v Česku, kde také odvádějí sociální pojištění.
O sociálku se postará zaměstnavatel
Přejít z českého do německého či rakouského sociálního systému je snadné. Na sociálce vše zařídí zaměstnavatel. Změnu zdravotní pojišťovny si ovšem musí vyjednat každý sám, říká z vlastní zkušenosti Michal Slabý. "Než jsem začal pracovat pro firmu E.ON, musel jsem se v Německu přihlásit k pobytu. Vše spojené se sociálním zabezpečením vyřídil zaměstnavatel. Když jsem po dvou letech práci v Německu ukončil, ze sociálního systému mě odhlásil," říká Slabý. Změnu české zdravotní pojišťovny za cizí si tedy zařídil sám.
"V Německu jsou státní a soukromé zdravotní pojišťovny. Zvolili jsme jednu státní, které jsou dražší. Kvůli rozsahu pojištění, které nabízejí, se nám to ale při nemoci dětí vyplatilo," dodává Slabý. Když u E.ONu skončil, dostal potvrzení o práci v Německu. Z daňového přiznání, které v této zemi podává každý, zjistil, že má za dva roky práce v Německu nárok na důchod ve výši asi 50 eur měsíčně.
Důchody nad 24 tisíc měsíčně se daní
Do důchodu může jít i ten, kdo platil sociální pojištění v Česku kratší dobu, než požadují platné předpisy. Jak již bylo řečeno, doba práce (platby do sociálního systému) se v EU sčítá. Pokud například někdo pracoval 20 let v Čechách, k odchodu do penze mu to nestačí. Když ovšem připočte pět let práce v Německu a pět v Rakousku, je to celkem 30 let a ty k odchodu do penze stačí. Důchod takového člověka se počítá ze tří dílčích, českého jako 20/30 celé částky a dvakrát 5/30 u Německa i Rakouska. Vychází se z pravidel zmíněných tří zemí, která jsou rozdílná.
Nárok na důchod lze uplatnit přes instituci v místě bydliště žadatele, která přijímá žádost o důchod, odpovídá za koordinaci pojistného z jiných zemí a rozhodne o vyplácení důchodu. U nás je to Česká správa sociálního zabezpečení. Penzi si ale lze nechat spočítat i v zemi, kde byl zaměstnanec pojištěn naposledy.
Zahraniční "sociálka" nemusí uznat nárok na penzi při pojištění kratším než rok, kromě případu, kdy někomu toto období chybí do doby nutné k získání důchodu. Když měl někdo, kdo pracoval v zahraničí, vysoké příjmy a jeho měsíční důchod dosáhne 24 tisíc korun měsíčně, musí podat daňové přiznání. Lze si přitom odečíst slevu na poplatníka.
